Kluci mají oba velice rádi Granko. Klidně ho konzumují přímo z krabice.

Jednou jsem byla zabraná do práce na počítači, tak vycítili svou příležitost. Přistrčili si židli ke kuchyňské skříňce, vzali si z ní krabici s Grankem, a pak se proplížili kolem mě do ložnice, přitom si fakt nenápadně šeptali: "Bacha, ať nás nevidí mamina."

Všechno granko z krabice v ložnici tajně snědli, prázdnou krabici vrátili do skříňky na stejné místo, kde jí sebrali. Taková rafinovanost mě překvapila.

Možná by mě i přechytračili a na jejich loupež bych nepřišla, ale v kuchyňské skříňce zůstala na poličce stopa, která je usvědčovala - Jindříškův dudlík.